Dixie
21.12.2010
Dixinka je nástupkyní naší Tinušky, která zemřela 16.11.2010 na torzi žaludku. Protože musím mít dva psy - jeden je každý rok celé léto na chatě, hned 17.11.2010 ráno jsem začala pátrat po psu. Řešila jsem,zda vzít zvíře z útulku, nebo sehnat štěně. Sednuli jsme se synem na PC a začali hledat. Podmínka byla fenka, vlkošedá, pracovně zaměřená. Nakonec vyhrála Dixinka.Když mi chovatelka řekla, že jsou až z Podkrkonoší, tak to vypadalo pro nás špatně - trošku z ruky. Naštěstí chovatelka Lenka jela do Nitry vystavovat další chlupáče, tak Dixulku jsme si přebírali v Břeclavi.
Čekali jsme u Tesca něco přes hodinu. Pak přijela Dixinka - nejprve jsme viděli ouška jak hřebíky a pak se Dixule ukázala v celé své kráse - pěkné štěňátko, tmavá vlkošeďanda. Úžasně nenažraná, piškoty do ní jen letěly.
Po příjezdu do nového domova jsme museli Dixinku zkamarádit s Largem - pánem dvora. Ale v pohodě, hned ji přijal, jen jsem měla strach, aby ji mamlas nepolámal. Ještě se dodělávaly drobné úpravy Dixinčina kotce, mezitím se malá Dixule naučila první povel - ke mně, krásně s předsednutím.
Pak se Dixinka šla ubytovat do svého kotce. Sledovala jsem ji přes okno, první co zjistila, že může vylézt na boudu. Nejdříve seskočila dolů, ups, zatrnulo ve mně, přece jen byla ještě malá. Pak už neskákala, slézala opačným způsobem, jak lezla nahoru. Ale toto trvalo jen chvilku, okamžitě byla další úprava kotce, aby se Dixuli zamezilo lození na boudu.
Chvilkama tesknila, ale měla vedle v kotci Laryho, tak to bylo jen takové fňukání. Úplně přestala tesknit hned v pondělí.
Totálně ve všem kopíruje Larču - oba sedí v kotci, čučí ven a v jeden moment oba skočí na mříže kotců, jak kolem frnknou vrabčáci. Učí ji samé blbosti, proto teď na cvičák jezdí jen malá a Lary je doma.
Už se naše hvězda ukázala dvakrát na cvičáku. Tuto neděli byl total děs, nedalo se ani vylézt na plac, šílená vichřice, tak po asi 5 minutách v kruhovce jsem to vzdala a šla s malou Dixulí do klubovny. Tady se malá postavila na zadní a čučela přes okno na ostatní, kteří našli odvahu a zůstali venku na kruhovce.
Pak to vzdala i Martina s Agem - viszla, tak se spolu hráli v klubovně.
Dnes jsme byli s Dixulkou na procházce, ale jen chvilku, slezl sníh a je mokro. V naší ulici mají domácího mazlíčka prase - dnes jsem je poprvé potkala a Dixinka se div nezbláznila, musela dostat i na prdel, šla domácího čuníka sežrat 
Teď je v kotci vedle jejího ochránce Laryho a za chvilku je čeká oba večeře.
Doufám, že Dixinka bude šikovná nejen na sportovní výcvik, ale budu ji muset naučit i základům slepeckého psa. Hlavně proto jsme ji kupovali, protože náš děda přišel o zrak a Tinuška byla jeho oči. Už teď jezdí Dixinka na chatu, kde se seznamuje s prostředím. Je vidět, že se jí tam strašně líbí - buď si běhá kolem chaty, nebo dřimká uvnitř u krbu spolu s dědou.
Zatím je to strašně šikovná fenečka,rozumná a poslušná - samozřejmě k jejímu věku a délce pobytu u nás. Dokonce ji děda naučil chodit doma nášlapové schody a to je co říct, takové malé štěndo. Nevadí jí výšky, ani schodiště. Nádherně chodí nahoru i dolů, do budoucna nebude problém se žebříky. Už má téměř všechny zoubky, tak se pomalu budeme zaměřovat na další výcvik, už poškubávala kůži a hlavně - peška, ten se jí libil víc. O aportech se nebudu snad ani zmiňovat, ty přímo krade! Má takový malý štěněcí a ten miluje. V kotci musí mít stále nějaký klacek, se kterým si hraje. Když jí Lary ukrade z kotce hračku, tak ječí Dixinka jak siréna tak dlouho, než dostane svůj klacek zpět.